Z města na Tiberě se vyvinul stát rozprostírající se po celém Středomoří. Římská říše, konvenčně datovaná od roku 27 př. n. l., kdy Augustus ustanovil samostatnou vládu, ovládala rozsáhlá území v Evropě, severní Africe a na Blízkém východě až do sesazení posledního západního císaře v roce 476 n. l. Východní polovina zůstala jako Byzanc.

Římské právo, silnice, města a vojenská organizace integrovaly rozmanité národy. Latina a řečtina sloužily jako jazyky správy a kultury. Císaři kombinovali vojenské velení s náboženskou a občanskou autoritou. Ekonomické sítě přepravovaly obilí, víno, olivový olej a luxusní zboží na velké vzdálenosti.

Úpadek říše na západě zahrnoval vnitřní napětí i vnější tlaky; vysvětlení jsou stále diskutována. Její právní a kulturní odkaz formoval středověkou a moderní Evropu. Archeologické nálezy a bohatá literární tradice z ní činí jeden z nejintenzivněji studovaných starověkých států.

• Středomořská říše se středem v Římě
• Konvenčně 27 př. n. l. až 476 n. l. na západě
• Integrované rozmanité regiony prostřednictvím práva a infrastruktury
• Levice trvalá právní a kulturní vliv