Vládci někdy předávají moc v rodinné linii po generace. Dynastie je posloupnost panovníků nebo vůdců pocházejících ze stejné příbuzenské skupiny, často legitimizovaná pokrevním původem a dědičným nástupnictvím.

Čínské dějiny se konvenčně dělí na dynastická období; egyptští faraoni, evropské královské rody a mnoho dalších tradic se řídily podobnými vzory. Dynastická kontinuita mohla zajistit stabilitu, ale spory o nástupnictví, vlády menšin a kvalita jednotlivých vládců také vyvolávaly krize.

Dynastie končí dobytím, revolucí nebo selháním dědiců. Historici používají dynastické rámce k organizaci politického narativu a zároveň si uvědomují sociální a ekonomické změny, které probíhají napříč jednotlivými vládami. Rodinná politika a státní politika se za dynastické vlády často prolínají.

• Posloupnost vládců z jedné rodiny
• Na základě dědičného nástupnictví
• Běžné v monarchických systémech po celém světě
• Může zajistit kontinuitu nebo vyvolat nástupnické krize