Propad uhlíku absorbuje více uhlíku, než uvolňuje. Lesy, oceány, půda a mokřady fungují jako propady. Odebírají oxid uhličitý z atmosféry a ukládají ho v živých tkáních, vodě nebo sedimentech. Bez těchto propadů by atmosférický CO2 stoupal ještě rychleji, než nyní stoupal.

Lesy ukládají uhlík ve stromech, kořenech a půdě. Vzrostlý les dokáže pojmout stovky tun uhlíku na hektar. Oceány absorbují CO2 na povrchu a mísí ho s hlubokou vodou. Půda ukládá uhlík v organické hmotě. Rašeliniště jsou obzvláště husté propadliště, které akumuluje uhlík po tisíce let.

Propady jsou pod tlakem. Odlesňování mění lesy z propadů na zdroje. Oteplující se oceány absorbují méně CO2 a stávají se kyselejšími. Tání permafrostu uvolňuje metan a CO2. Tyto zpětné vazby by mohly oslabit propady, které v současnosti zpomalují změnu klimatu. Jejich ochrana a obnova je jednou z nejúčinnějších dostupných klimatických strategií.

Hlavní dřezy

• Lesy
• Oceány
• Půdy
• Rašeliniště a mokřady
• Permafrost (zranitelný)