Postava na jevišti sama pronáší své myšlenky nahlas. Monolog je soukromý projev, který je veřejně přednesen publiku. Shakespearovy hry jsou bohaté na monology; Hamletův „Být či nebýt“ je nejznámější. Tento prostředek umožňuje publiku slyšet vnitřní debatu, skryté motivy nebo emocionální stavy, které ostatní postavy nesdílejí.

Na rozdíl od monologu, který je obvykle adresován jiným lidem na jevišti, je monolog adresován sobě samému nebo publiku jako důvěrníkům. Vytváří intimitu a dramatickou ironii: publikum ví více než ostatní postavy. Moderní drama a film vyvinuly podobné techniky – voiceover, přímý projev ke kameře – ale klasický monolog zůstává silným modelem.

Napsání efektivního monologu vyžaduje, aby soukromé myšlenky zněly přirozeně i vznešeně. Projev musí prohlubovat porozumění publika a zároveň zůstat věrný hlasu a situaci postavy. Když se to podaří, monolog se stává okamžikem soustředěného vhledu do fungování mysli pod tlakem.