Arogance je nadměrná pýcha nebo sebevědomí, která vede postavu k přehlížení božských nebo morálních limitů. V řecké tragédii často předchází hrdinově pádu.

Arogantní postava překračuje své hranice, chová se k ostatním – včetně bohů – s opovržením a příliš důvěřuje osobní moci či úsudku. Kreónova tvrdohlavost v @Antigone a arogance mnoha tragických králů tento vzorec ilustrují. Obvykle následuje odplata neboli nemesis. Tento koncept vstoupil do pozdější literatury a běžné řeči jako označení pro nebezpečné překročení hranic.

Arogance není obyčejná marnivost. Znamená přestupek proti vyššímu řádu – kosmickému, sociálnímu nebo etickému. Publikum odsuzuje exces a zároveň si uvědomuje lidské pokušení k němu. V moderním užití se toto slovo někdy změkčuje do synonyma pro obyčejnou aroganci, přesto jeho tragická síla zůstává dostupná spisovatelům, kteří obnovují pocit překračování hranic.

Pýcha, která odmítá uznat jakoukoli hranici vyšší než je sama sebe, je arogance.