Enjambment je pokračování věty nebo věty za konec verše bez pauzy. Myšlenka pokračuje do dalšího verše.

Když řádek končí spojkou „the“ nebo „and“ nebo je uprostřed fráze, je čtenář vtažen dopředu. Tento prostředek vytváří hybnost, napětí nebo překvapení, když se objeví doplňující slova. Umožňuje také básníkovi hrát gramatickou jednotku proti metrické jednotce, čímž vytváří napětí mezi nimi. Shakespeare, Milton a mnoho moderních básníků se silně spoléhají na enjambment, aby prázdný verš zůstal flexibilní a připomínal řeč.

Opakem je verš s koncovkou, ve kterém se interpunkce a smysl na konci verše blíží k sobě. Většina básní tyto dva prvky kombinuje. Zručný enjambment dává čtenáři pocítit plynulý tok myšlenek a zároveň si uvědomuje rytmus veršů. Pokud je nadužíván bez obměn, může verš rozmazat do prózy; pokud je pečlivě použit, stává se mocným expresivním nástrojem.

Řádek, který odmítá dokončit svou práci dříve, než začne další, používá enjambment.