Anagnorise je okamžik v dramatu nebo vyprávění, kdy postava učiní kritický objev – často o identitě, vztahu nebo skutečné povaze situace. Aristoteles ji považoval za klíčový prvek komplexní tragédie.

V knize Oidipus Rex k poznání dochází, když Oidipus konečně pochopí, že on sám je vrahem, kterého hledá, a že jeho žena je jeho matka. Toto zjištění obrací jeho chápání všeho, co se dělo předtím, a žene děj ke katastrofě. Podobné momenty se objevují v komedii a moderní beletrii, i když důsledky mohou být méně fatální. Poznání může být postupné nebo náhlé; důležité je, že mění vztah postavy ke světu příběhu.

Anagnorisis je často spojována s peripetiemi, obratem štěstí. Společně vytvářejí emocionální střed mnoha zápletek. Tento prostředek zůstává účinný, protože diváci sdílejí posun postavy od nevědomosti k poznání a cítí tíhu toho, co toto poznání stojí.

Když postavě spadnou šupiny z očí a pravda vyjde najevo, příběh dosáhl své anagnorisy.