Výkupní cena vyplácí výrobcům obnovitelné energie pevnou cenu za elektřinu, kterou dodávají do sítě. Sazba je obvykle vyšší než tržní cena, aby byly projekty životaschopné. Platba je garantována na dlouhou dobu, často 15 až 25 let. Jedná se o politiku navrženou tak, aby přilákala investice snížením rizika.

Německo bylo v roce 2000 průkopníkem v zavádění moderních výkupních tarifů. Tato politika vyvolala boom v oblasti solární a větrné energie. Podobné programy následovaly ve Španělsku, Itálii a desítkách dalších zemí. Výkupní tarify snížily cenu solárních panelů rychleji, než téměř kdokoli předpovídal. V prvních letech byly drahé a nyní jsou na rozvinutých trzích z velké části postupně vyřazovány.

Kritici tvrdí, že výkupní ceny mohou přeplácet výrobce a zatěžovat poplatníky. Zastánci tvrdí, že poskytují jistotu, kterou investoři potřebují. Aukční systémy je na mnoha místech nahradily a umožnily vládám stanovit cílovou kapacitu a nakupovat nejlevnější nabídky. Oba přístupy mohou fungovat. Volba závisí na vyspělosti trhu a politických cílech.

Klíčové vlastnosti

• Garantovaná cena za obnovitelné zdroje energie
• Dlouhodobá smlouva
• Přednostní přístup k síti
• Náklady přenesené na daňové poplatníky
• Často nahrazováno aukcemi