Charles Darwin a Alfred Russel Wallace popsali přirozený výběr v roce 1858. Myšlenka je jednoduchá. Jedinci v populaci se liší. Některé varianty jim pomáhají přežít a rozmnožovat se lépe než jiné. Tito jedinci předávají své vlastnosti většímu počtu potomků. V průběhu generací se užitečné vlastnosti stávají běžnějšími. Tento proces není náhodný. Mutace vytváří variace náhodně, ale výběr je filtr, který upřednostňuje to, co funguje v daném prostředí.

Přirozený výběr má několik podob. Směrový výběr posouvá vlastnost jedním směrem, například větší zobák během sucha. Stabilizující výběr upřednostňuje průměr a odstraňuje extrémy, jako je lidská porodní hmotnost. Disruptivní výběr upřednostňuje oba extrémy před středem, což může populaci rozdělit. Pohlavní výběr je zvláštní případ, který je řízen výběrem partnera nebo soutěží o partnera. Paví ocasy a jelení parohy se vyvinuly pohlavním výběrem, i když ztěžují přežití.

Požadavky pro přirozený výběr

• Variace znaků v rámci populace.
• Dědičnost: vlastnosti musí být předávány.
• Diferenciální přežití nebo reprodukce.
• Čas: změny se hromadí po generace.

Přirozený výběr neplánuje dopředu. Reaguje na aktuální podmínky. Vlastnost, která v jedné éře pomáhala, se může stát přítěží, když se změní prostředí.