Žížaly jsou půdní kroužkovci třídy Oligochaeta, kteří se vyskytují ve většině suchozemských ekosystémů, kde je přítomna vlhkost a organická hmota. Mezi běžné zemědělské druhy patří žížala obecná (Lumbricus terrestris), červotoč červený (Eisenia fetida) a červotoč šedý (Aporrectodea caliginosa). Živí se rozkládající se organickou hmotou a půdou, kterou propouštějí svými střevy a vylučují na živiny bohaté zbytky. Jejich hrabání provzdušňuje půdu, zlepšuje infiltraci vody, mísí organickou hmotu a zlepšuje strukturu půdy. Kniha Charlese Darwina z roku 1881 „Tvorba plísně vegetariánské činnosti červů“ byla mezi prvními, které uznaly jejich význam. Žížaly jsou citlivé na orbu, pesticidy, kyselost a nízký obsah organické hmoty, takže jejich přítomnost je dobrým ukazatelem zdraví půdy. Vermikompostování využívá červotoče červené k přeměně zbytků jídla a hnoje na kompost. Žížaly také přispívají k koloběhu uhlíku a dusíku a jsou zdrojem potravy pro ptáky, krtky a další volně žijící zvířata.