Informace šířené záměrně za účelem formování veřejného vnímání ve prospěch určité věci nebo proti oponentovi jsou propagandou. Selektivně zdůrazňuje příznivá fakta, vynechává ta nepohodlná a často apeluje spíše na emoce než na vyváženou argumentaci.

Státy, strany a hnutí používají propagandu. Mezi techniky patří opakování, zjednodušování, démonizace nepřátel a vytváření posilujících mýtů. Masmédia a v poslední době i sociální platformy zesilují dosah. Hranice mezi legitimním přesvědčováním a propagandou je sporná; kampaň jednoho člověka na podporu veřejnosti je manipulací druhého.

Propaganda ve válečných dobách je obzvláště intenzivní, protože v sázce je hodně a informace jsou kontrolovány. V době míru omezují protichůdné zprávy dominanci jakéhokoli jednotlivého narativu v otevřených společnostech. Mediální gramotnost a nezávislá žurnalistika jsou hlavními obranami proti manipulativní komunikaci. Rozpoznání propagandy neznamená odmítnutí veškeré obhajoby; vyžaduje si všimnout, kdy jsou složitosti a protidůkazy systematicky potlačovány.

• Záměrná komunikace k prosazování politického názoru
• Používá selektivitu, emoce a opakování
• Zaměstnáváni státy i nestátními subjekty
• Naproti tomu nezávislé informační zdroje