Některé scény mají větší kontrast, než dokáže fotoaparát zachytit. Jasná obloha a tmavé popředí. Okno a tlumený interiér. HDR neboli vysoký dynamický rozsah řeší tento problém kombinací více expozic do jednoho snímku. Jedna expozice zachycuje světla. Další zachycuje stíny. Třetí zachycuje střední tóny. Software je sloučí a zachovává z každé z nich ty nejlepší detaily. Výsledkem je snímek s detaily v širším rozsahu tónů, než by dokázala pojmout jakákoli jediná expozice.

HDR není jen jedna technika. Může být jemné a vytvářet přirozeně vypadající snímek s více detaily ve stínech a světlech. Nebo může být extrémní a vytvářet surrealistický, přepracovaný vzhled, který někteří fotografové milují a jiní nenávidí. Výsledný vzhled řídí krok mapování tónů. Některé fotoaparáty mají vestavěné režimy HDR, které proces automatizují. Jiné vyžadují bracketing a externí software. HDR je užitečné pro fotografování nemovitostí, krajiny a architektury, kde je dynamický rozsah často extrémní. Méně užitečné je pro portréty, kde se tóny pleti mohou stát nepřirozenými.

Kroky HDR

• Bracket. Pořiďte více expozic s různými časy závěrky.
• Zarovnat. Opravte mírný pohyb mezi snímky.
• Sloučit. Sloučit expozice do jednoho snímku s vysokou bitovou hloubkou.
• Tónová mapa. Komprimuje dynamický rozsah pro zobrazení nebo tisk.

HDR je nástroj, ne styl. Pokud se používá dobře, je neviditelný. Pokud se používá špatně, je zřejmý.