Mysl je schopnost myšlení, vnímání, emocí a uvažování. Je to to, co myslí, cítí a rozhoduje se. Není to mozek, i když na mozku závisí. Mysl je to, co mozek dělá, nebo to alespoň tvrdí mnoho filozofů. Jiní zastávají názor, že mysl je samostatná substance, nebo že je identická s mozkem, nebo že je to vzorec zpracování informací. Tato debata je jednou z nejstarších ve filozofii a jednou z nejaktivnějších v kognitivní vědě.

Descartes tvrdil, že mysl je myslící substance, odlišná od těla. Locke ji považoval za sídlo osobní identity, zakotvené v paměti. Hume tvrdil, že neexistuje žádné jednotné já, pouze svazek vjemů. Kant tvrdil, že mysl aktivně organizuje zkušenosti prostřednictvím kategorií. Ve 20. století filozofové a vědci debatovali o tom, zda jsou duševní stavy fyzické, funkční nebo neredukovatelné. Mysl studuje psychologie, neurověda, umělá inteligence a filozofie. Každá disciplína přináší své vlastní metody a předpoklady. Výsledkem je bohatý, ale fragmentovaný obraz, bez jediného vysvětlení, které by si vyžádalo konsenzus.

Schopnosti mysli

• Vnímání. Vnímání a interpretace světa.
• Uvažování. Vyvozování závěrů a vyvozování úsudků.
• Emoce. Cítění a hodnocení.
• Paměť. Ukládání a načítání informací.
• Will. Výběr a jednání.

Mysl není věc, ale soubor schopností. To je částečně důvod, proč je tak těžké ji definovat.