Začněte s předpoklady, které zaručují závěr, a uvažujete deduktivně. Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. Proto je Sokrates smrtelný. Pokud jsou předpoklady pravdivé a forma je platná, musí být pravdivý i závěr. Pro pravděpodobnost není místo. Dedukce je páteří logiky, matematiky a formálního důkazu.

Aristoteles byl první, kdo systematizoval dedukci a jako svůj základní nástroj použil sylogismus. Sylogismus má dva předpoklady a závěr, uspořádané tak, aby závěr nutně následoval. Středověcí logici systém zdokonalili a moderní logici jako Frege a Russell vyvinuli symbolickou logiku, která reprezentuje deduktivní formy pomocí symbolů a pravidel. Dedukce zachovává pravdu: nemůže vás dovést od pravdivých předpokladů k falešnému závěru. Nemůže však generovat nový obsah nad rámec toho, co předpoklady již obsahují. Proto je dedukce účinná pro dokazování a omezená pro objevování.

Klíčové pojmy

• Platnost. Závěr nutně vyplývá z premis.
• Soundness. Platná forma plus pravdivé předpoklady.
• Sylogismus. Dvě premisy a závěr.
• Protipříklad. Případ zobrazující neplatný formulář.

Dedukce se objevuje v každodenním uvažování, právních argumentech, počítačovém programování a filozofických důkazech. Když někdo řekne „logicky to vyplývá“, obvykle tím myslí deduktivně.