Slunce vyzařuje energii v širokém spektru vlnových délek. Část, která dosahuje zemské atmosféry a povrchu, je sluneční záření. Zahrnuje ultrafialové, viditelné a blízké infračervené záření.

Asi 30 procent dopadajícího slunečního záření se odráží zpět do vesmíru mraky, atmosférou a povrchem. Zbytek je absorbován, čímž se planeta otepluje a pohání se atmosférická a oceánská cirkulace. Množství slunečního záření v horních vrstvách atmosféry se mírně mění v závislosti na sluneční aktivitě a oběžných cyklech Země.

Na povrchu závisí intenzita na zeměpisné šířce, ročním období, denní době, oblačnosti a jasnosti atmosféry. Měření slunečního záření podporují klimatické studie, aplikace solární energie a zemědělské plánování. Přístroje, jako jsou pyranometry, kvantifikují přicházející energii.

Bez slunečního záření by se zemské klima a téměř všechny procesy produkující povrchovou energii zastavily.