V běžné řeči jsou slova chápána jako zřejmé jednotky, ale hranice mezi nimi mohou být složité. Slovo je jazyková jednotka, která obvykle může existovat samostatně, nese význam a v pravopisu mnoha jazyků je oddělena mezerami – ačkoli lingvistické testy jdou nad rámec pravopisu.

Slova kombinují morfémy a slouží jako úvody frází. Jazyky se liší v tom, zda preferují mnoho krátkých slov nebo dlouhá multimorfemická slova. Psycholingvistické experimenty zkoumají, jak jsou slova ukládána a jak se k nim přistupuje v mentálním lexikonu.

Slovníky berou slovo jako primární jednotku svého výčtu, s tolerancí pro víceslovné výrazy. Definování slovního druhu z hlediska mezijazykovosti zůstává teoretickou výzvou, ale tato jednotka zůstává nepostradatelná pro popis, gramotnost a běžný metajazyk.

• Samostatná smysluplná jazyková jednotka
• Postaveno z jednoho nebo více morfémů
• Ortografická a jazyková kritéria se někdy liší
• Ústřední bod lexikografie a každodenní diskuse o jazyce