Cla jsou daně z dováženého zboží. Vlády je uvalují za účelem zvýšení příjmů, ochrany domácího průmyslu nebo tlaku na obchodní partnery. Cla platí dovozce, který obvykle přenáší část nákladů na spotřebitele. Dvacetipětiprocentní clo na ocel dováženou ocel prodražuje, což pomáhá domácím ocelárnám, ale zvyšuje náklady pro automobilky a stavební firmy.

Cla mají dlouhou historii. V 19. století byla hlavním zdrojem příjmů americké vlády. Chránila začínající průmyslová odvětví před britskou konkurencí. Po druhé světové válce země postupně snižovaly cla prostřednictvím dohod, jako je GATT a Světová obchodní organizace. Průměrná cla ve většině rozvinutých zemí klesla z přibližně 40 procent v roce 1947 na méně než 5 procent dnes.

Tento trend se nedávno obrátil. Spojené státy zavedly od roku 2018 cla na čínské zboží a Čína na to reagovala odvetnými opatřeními. Evropská unie má cla na ocel a hliník. Indie chrání svůj zemědělský sektor. Cla jsou oblíbená u domácích výrobců a neoblíbená u spotřebitelů a vývozců, kteří čelí odvetným opatřením. Ekonomové obecně preferují, aby byla nízká a předvídatelná, ale politika často velí opaku.

Typy tarifů

• Ad valorem: procento hodnoty
• Specifické: pevná částka za jednotku
• Směs: kombinace obou
• Ochranné: štíty pro domácí průmysl
• Příjmy: zvyšují vládní příjmy