Širokoúhlý záběr ukazuje scénu a okolí v širokém záběru. Objekt je viditelný, ale v záběru malý, v porovnání s okolím zastíněný. Záběr ukazuje, kde se děj odehrává a jak se objekt vztahuje k prostoru. Často je to první záběr scény, který divákovi dává představu o geografii, než se přiblíží. Širokoúhlý záběr není jen technická nutnost. Je to způsob vidění.

Širokoúhlé záběry se dodávají v několika velikostech. Celý záběr zachycuje objekt od hlavy až k patě a vyplňuje výšku záběru. Dlouhý záběr umisťuje objekt do dálky, přičemž dominuje okolí. Extrémně dlouhý záběr činí objekt drobným, téměř ztraceným v krajině. Každá varianta má jiný efekt. Celý záběr ukazuje tělo. Dlouhý záběr ukazuje kontext. Extrémně dlouhý záběr ukazuje bezvýznamnost jednotlivce v porovnání s rozlehlostí světa.

Širokoúhlé záběry se používají k mnoha účelům. Určují polohu. Ukazují měřítko. Vytvářejí izolaci. Postava osamělá v poušti se cítí malá. Postava v přeplněné ulici se cítí anonymní. Postava na vrcholu hory se cítí vítězně. Širokoúhlý záběr může být krásný nebo bezútěšný, v závislosti na kompozici a světle. Je to jeden z nejsilnějších nástrojů v kinematografii. Dává divákovi prostor k nadechnutí a přemýšlení.