Sledovací záběr pohybuje kamerou podél objektu. Kamera sleduje objekt při chůzi, běhu nebo řízení. Kamera může být na vozíku, steadicamu, vozidle nebo ručním videorekordéru. Sledovací záběr vytváří pocit pohybu a ponoření se do děje. Diváci se pohybují s postavou. Nejenže se dívají. Jsou tam.

Sledovací záběry se vyskytují v několika formách. Při snímání s panenkou se kamera pohybuje po dráze, plynule a kontrolovaně. Při snímání se steadicamem se kamera pohybuje na stabilizačním stojanu, plynule a volně. Při snímání z ruky se kamera pohybuje s operátorem, je to roztřesené a bezprostřední. Při snímání se sledováním vozidla se používá auto nebo motocykl ke sledování objektu. Každá forma má svůj vlastní efekt. Snímek s panenkou je přesný a filmový. Snímek se steadicamem je pohlcující a elegantní. Snímek z ruky je naléhavý a syrový. Volba závisí na scéně a náladě.

Sledovací záběry se často používají k budování napětí. Dlouhý sledovací záběr přeplněnou chodbou vytváří pocit očekávání. Sledovací záběr na bojišti vytváří pocit chaosu. Sledovací záběr sledující postavu skupinou vytváří pocit ponoření se do děje. Sledovací záběr může být výstavním kouskem. Záběr na Copacabaně ve filmu Goodfellas, úvodní záběr filmu Touch of Evil a zákopový běh v roce 1917 jsou slavnými příklady. Sledovací záběr není jen pohyb kamery. Je to způsob, jak film prožít.