Harmonogram s pevným poměrem poskytuje posilovač po stanoveném počtu reakcí. Poměr zůstává konstantní: každá pátá reakce nebo každá dvacátá produkuje posilovač.

Harmonogram generuje vysokou a stabilní míru reakcí, často s krátkou pauzou po každém posilovači. Klasickým příkladem z reálného světa je úkolová platba – platba za každých tucet dokončených položek. Organismus se naučí, že je vyžadováno určité množství práce, a má tendenci tuto práci dokončit rychle. Vyšší poměry produkují delší pauzy po posilovači a mohou nakonec zatížit chování, pokud se požadavek stane příliš vysokým.

Rozvrhy s pevným poměrem jsou ve srovnání s kontinuálním posilováním relativně odolné vůči vymírání, ale méně odolné než rozvrhy s proměnným poměrem. Jsou široce používány v tréninku, protože nahodilost je jasná a míra posilování je přímo pod kontrolou učícího se: rychlejší reakce vede k rychlejším výsledkům.

Pokud platí pravidlo „udělej to tolikrát a dostaneš odměnu“, platí rozvrh s pevným poměrem.