Stanford-Binetův test je americká verze inteligenčního testu, který původně vyvinuli Alfred Binet a Théodore Simon ve Francii. Lewis Terman ze Stanfordské univerzity jej upravil a rozšířil a představil koncept inteligenčního kvocientu širokému publiku.

Rané verze používaly poměr mentálního věku k chronologickému věku. Pozdější vydání přijala skóre odchylkového IQ založené na srovnání s vrstevníky, čímž se škála přizpůsobila moderní psychometrické praxi. Test zkoumá řadu kognitivních schopností – verbální uvažování, kvantitativní uvažování, abstraktní vizuální uvažování a krátkodobou paměť – a poskytuje jak kompozitní skóre, tak i skóre dílčích škál.

Stanford-Binetův test byl opakovaně revidován s cílem aktualizovat normy, zlepšit spravedlnost a rozšířit věkové rozpětí. Zůstává jedním z nejpečlivěji sestavených a nejdůkladněji prozkoumaných individuálních inteligenčních testů, používaných v klinickém, vzdělávacím a výzkumném prostředí. Jeho historie ilustruje vývoj testování inteligence od praktického nástroje pro identifikaci dětí, které potřebovaly pomoc, k sofistikovanému psychometrickému nástroji.

Škála, která přenesla Binetovu metodu do americké psychologie, dodnes nese jména Stanforda a Bineta.