Slunce svítí díky jaderné fúzi. V jeho jádru se vodíková jádra spojují a vytvářejí hélium, čímž uvolňují obrovské množství energie. Fúze je proces slučování lehkých atomových jader s těžšími. Uvolňuje energii, protože celková hmotnost produktů je menší než hmotnost původních jader. Chybějící hmotnost se stává energií podle vzorce E = mc². Fúze pohání hvězdy a produkuje prvky, které tvoří planety a život. Je to konečný zdroj většiny energie na Zemi, od slunečního záření až po fosilní paliva.

Fúze je na Zemi obtížně realizovatelná. K překonání elektrického odpuzování mezi jádry vyžaduje teploty miliony stupňů a obrovský tlak. Ve hvězdách tlak zajišťuje gravitace. Na Zemi vědci používají magnetické uvěznění neboli inerciální uvěznění. Magnetické uvěznění využívá silná magnetická pole k udržení plazmatu v tokamaku. Inerciální uvěznění využívá lasery ke stlačení drobné palivové pelety. Cílem je dosáhnout zapálení, kdy fúzní reakce produkuje více energie, než spotřebuje. V roce 2022 Národní zařízení pro zapálení (National Ignition Facility) poprvé dosáhlo zapálení. Fúze neprodukuje žádný dlouhodobý radioaktivní odpad ani skleníkové plyny. Je to svatý grál čisté energie, ale od komerčního využití je stále vzdálena celá desetiletí.

Fakta o fúzi

• Definice. Slučující se lehká jádra.
• Fuel. Izotopy vodíku, deuterium a tritium.
• Požadavky. Extrémní teplota a tlak.
• Energie. E = mc², hmotnost přeměněná na energii.
• Aplikace. Hvězdy, experimentální reaktory.

Jaderná fúze není totéž co štěpení jader. Fúze spojuje lehká jádra. Štěpení rozděluje těžká jádra.