Namiřte fotoaparát na noční oblohu a nechte závěrku otevřenou. Snímač shromažďuje fotony, které cestovaly tisíce let. Astrofotografie je praxe fotografování nebeských objektů: hvězd, planet, Měsíce, mlhovin a galaxií. Sahá od jednoduchých hvězdných stop pořízených telefonem až po snímky hlubokého vesmíru vyžadující montáže pro sledování, chlazené senzory a hodiny expozice.

Problémy se liší od fotografování za denního světla. Země se otáčí, takže hvězdy se pohybují po záběru. Expozice delší než několik sekund vytvářejí stopy, pokud nepoužíváte sledovací montáž, která se otáčí stejnou rychlostí. Světelné znečištění vymývá slabé objekty, takže na tmavé obloze záleží. Šum ze snímače konkuruje slabým signálům, takže astrofotografové pořizují mnoho snímků a v softwaru je skládají, aby zlepšili poměr signálu k šumu. Kalibrační snímky, nazývané tmavé, ploché a zkreslené, korigují artefakty snímače.

Společné cíle

• Stopy hvězd. Dlouhé expozice nebo vrstvené krátké expozice zobrazující rotaci Země.
• Mléčná dráha. Širokoúhlé snímky jádra naší galaxie.
• Hluboká obloha. Mlhoviny, galaxie a hvězdokupy.
• Planetary. Video Měsíce a planet s velkým zvětšením.

Nejlepší astrofotografie se často pořizuje na chladných a odlehlých místech. Odměnou je pohled na vesmír, který pouhým okem není vidět.