V dialektice je syntéza řešením konfliktu mezi tezí a antitezí. Teze je tvrzení. Antiteze je jejím opakem. Syntéza je nový postoj, který zahrnuje to, co je platné v obou. Hegel je s tímto vzorem spojován, ačkoli tyto termíny nepoužíval systematicky. Jeho následovníci je používali a tento vzorec se stal základem filozofického a politického myšlení. Syntéza není kompromisem. Není na půli cesty mezi nimi. Je to postoj vyšší úrovně, který zachovává poznatky obou a zároveň překonává jejich omezení.

V chemii je syntéza kombinací jednodušších látek do složitější. V písemné formě je syntéza integrací myšlenek z více zdrojů do souvislého celku. Ve filozofii je syntéza metodou řešení rozporů. Kant použil tento termín ve své Kritice čistého rozumu a tvrdil, že poznání vyžaduje syntézu pojmů a intuic. Fichte, Schelling a Hegel rozvinuli dialektický význam. Marx jej aplikoval na historii a tvrdil, že třídní konflikt je hnací silou společenských změn. Syntéza není koncem procesu. Stává se novou tezí a dialektika pokračuje. Syntéza je způsob myšlení, který usiluje o jednotu, aniž by smazal rozdíly.

Použití syntézy

• Dialektika. Řešení teze a antiteze.
• Chemical. Tvorba složitých molekul z jednoduchých.
• Academic. Integrace nápadů z více zdrojů.
• Kantian. Kombinování konceptů a intuice v poznání.

Syntéza není totéž co kompromis. Kompromis rozděluje rozdíly. Syntéza transformuje podmínky debaty.