Hloubka je vertikální vzdálenost od hladiny oceánu k danému bodu, nejčastěji k mořskému dnu. Je to základní souřadnice v oceánografii, která řídí tlak, pronikání světla, teplotu a typy života, které mohou existovat.

Průměrná hloubka oceánu je asi 3 700 metrů; nejhlubší příkopy přesahují 10 000 metrů. Hloubka se měří echoloty, které měří dobu letu akustického impulsu, tlakovými senzory na přístrojích nebo satelitní altimetrií, která odvozuje topografii mořského dna z výšky hladiny. Přesné informace o hloubce jsou nezbytné pro navigaci, vedení kabelů, klasifikaci biotopů a interpretaci každého profilu vodního sloupce.

Protože tlak se zvyšuje zhruba o jednu atmosféru každých deset metrů, hloubka také definuje fyziologické limity pro potápěče a technické požadavky na ponorky a senzory. Mnoho biologických a chemických procesů je organizováno hloubkovými zónami – eufotickou, mezopelagickou, batypelagickou – každá s charakteristickými podmínkami.

• Vertikální vzdálenost od hladiny k bodu v oceánu
• Řídí tlak, světlo a prostředí
• Měřeno sonarovými, tlakovými nebo satelitními metodami
• Průměrná hloubka oceánu asi 3 700 m