Senzorický svět neustále bombarduje mozek větším množstvím informací, než je možné plně zpracovat. Pozornost je soubor mechanismů, které vybírají některé vstupy k preferenčnímu zpracování, zatímco jiné filtrují. Může být dobrovolně zaměřena na cíl nebo automaticky zachycena náhlými či významnými událostmi.

Tyto selekce realizují sítě zahrnující frontální a parietální kortex spolu se subkortikálními strukturami, jako je thalamus a superior colliculus. Pozornost zesiluje nervové reakce na podněty, kterým je pozornost věnována, zlepšuje percepční ostrost a usnadňuje kódování do paměti. Když pozornost selže, jako u syndromů zanedbávání nebo některých vývojových poruch, mohou celé oblasti prostoru nebo rysy objektů zůstat bez povšimnutí.

Dlouhodobá setrvalá pozornost využívá systémy budícího systému zahrnující norepinefrin a acetylcholin. Rozdělená pozornost naopak odhaluje limity kapacity zpracování informací. Studium pozornosti má praktickou hodnotu pro vzdělávání, návrh rozhraní a léčbu poruch pozornosti.

Dokonce i jednoduché laboratorní úkoly detekce cíle mezi distraktory nadále odhalují nové principy selekce.