Improvizace je spontánní tvorba hudby během vystoupení. Hráč si vymýšlí melodie, rytmy nebo celé textury v reálném čase, spíše než aby reprodukoval pevnou partituru. Tato praxe se objevuje v jazzu, indické klasické hudbě, barokní ornamentice a mnoha lidových tradicích.

Úspěšná improvizace spočívá v hluboké znalosti slovní zásoby daného stylu, harmonického jazyka a rytmického cítění. Hudebníci procvičují patterny, stupnice a licky, aby nápady mohly volně plynout, když nastane ten správný okamžik. Stejně důležité je naslouchat ostatním hráčům a reagovat na ně.

V jazzu je improvizované sólo často emocionálním a technickým vrcholem vystoupení. V jiných tradicích může improvizace zdobit již existující melodii nebo zkoumat modální rámec. Riziko improvizace je součástí její přitažlivosti; nejlepší momenty se zdají být nevyhnutelné a zároveň nově objevené.

• Spontánní hudební tvorba
• Vyžaduje stylistické znalosti a poslech
• Ústřední postava jazzu a mnoha dalších tradic
• Vyvažuje přípravu s rizikem