Harmonie je simultánní znění různých tónů a způsob, jakým tyto kombinace přecházejí z jedné do druhé. V západní hudbě je nejznámější harmonický jazyk postaven na trojzvukech a sedmých akordech, které vytvářejí vzorce napětí a rozuzlení.

Melodie může stát sama o sobě, ale harmonie jí dává kontext a emocionální směr. Akordové postupy řídí očekávání posluchače. Skladatelé a textaři volí harmonie, aby podpořili, zabarvili nebo někdy záměrně odporovali melodické linii.

Různé styly zacházejí s harmonií odlišně. Klasická běžně používaná harmonie se řídí relativně přísnými pravidly vedení hlasů. Jazz rozšiřuje paletu o prodloužené a alterované akordy. Některé tradice dvacátého století a nezápadní tradice používají zcela jiné organizační principy. Studium harmonie trénuje ucho, aby slyšelo vztahy, které se nacházejí pod povrchem hudby.

I jednoduché písně získají hloubku, když se harmonie pohybuje záměrně.