Allegro je označení tempa, které znamená rychlé a živé. Pochází z italského slova pro veselý. V praxi pokrývá rozsah rychlostí, zhruba 120 až 168 úderů za minutu. Není tak rychlé jako presto. Je rychlejší než andante. Je to tempo svižné chůze, živé konverzace, veselého tance.

Skladatelé používají allegro pro úvodní věty, finále a cokoli, co vyžaduje energii. Mozartova Malá noční hudba začíná allegrem. Beethovenova Pátá symfonie začíná allegrem con brio, rychlým a energickým. Přesné tempo závisí na dirigentovi. Může být zadáno metronomické označení, ale charakter je stejně důležitý jako číslo.

Značky tempa kolem allegra

• Largo: velmi pomalé, široké.
• Adagio: pomalé, uvolněné.
• Andante: tempo chůze.
• Mírné: mírné.
• Allegro: rychlé, živé.
• Presto: velmi rychlé.
• Prestissimo: co nejrychleji.

Allegro není jen rychlé. Je veselé. Na náladě záleží. Rychlá skladba může být agresivní, jako pochod. Allegro je jasné, optimistické, energické. Je to tempo radosti. Proto je tak běžné. Skladatelé chtějí začít s energií. Chtějí skončit s nadšením. Allegro dělá obojí. Je to výchozí rychlé tempo. Když skladatel píše allegro, interpret ví, že má hrát s duchem. Ne uspěchaně. Ne zběsile. Prostě živě. Italský termín vystihuje něco, co angličtina nedokáže. Rychle je rychlost. Allegro je pocit. Proto italské termíny přetrvávají. Popisují hudbu, nejen metronom.