Každý spisovatel zanechává na stránce osobitý otisk. Hlas je tou rozpoznatelnou přítomností – kombinací stylu, tónu, perspektivy a osobnosti, díky níž dílo konkrétního autora zní jako samo o sobě. Silný hlas působí konzistentně napříč různými díly, ale zároveň je dostatečně flexibilní, aby se hodil k různým tématům a formám.

Hlas je částečně otázkou technických voleb: úrovně slovní zásoby, délky vět, použití obrazného jazyka, míry formality. Je také otázkou citlivosti – charakteristického způsobu, jakým spisovatel vnímá svět a vztahuje se k čtenáři. Rozvíjení hlasu často zahrnuje hodně psaní, široké čtení a postupné zbavování se nejzřetelnějších vlivů obdivovaných vzorů.

Čtenáři se k oblíbeným spisovatelům vracejí částečně proto, že chtějí znovu slyšet ten hlas. Redaktoři a učitelé hovoří o „nalezení vlastního hlasu“ jako o milníku v růstu spisovatele. Zatímco metafora hlasu naznačuje řeč, tento jev je stejně přítomný i v němé próze. Je to slyšitelný podpis mysli pracující v jazyce.