Demokratická účast závisí na informacích. Právo vědět je princip, že veřejnost má právo na přístup k informacím o činnosti vlády a dalších záležitostech kolektivního zájmu, často zakotvený v zákonech o svobodě informací a zákonech o veřejných schůzích.

Novináři se dovolávají práva na informace, když vyhledávají záznamy, účastní se veřejných zasedání nebo zdůvodňují zveřejnění materiálů, které úředníci raději zadržují. Tato zásada je v rozporu s oprávněnými zájmy na soukromí, bezpečnost a efektivní jednání. Právní systémy vymezují hranici v jednotlivých zemích a v průběhu času odlišně.

Praktické uplatňování práva na informace vyžaduje použitelné procesy pro podávání žádostí, vymahatelné lhůty a nezávislé přezkum zamítnutí. Tam, kde jsou tyto mechanismy slabé, formální právo znamená jen málo. Silné režimy práva na informace podporují jak watchdog žurnalistiku, tak běžný občanský dohled.

• Veřejné právo na informace o vládních a občanských záležitostech
• Podporováno zákony o přístupu k informacím
• Vyvážené s ohledem na obavy o soukromí a bezpečnost
• Umožňuje hlášení ze strany dozorčího orgánu a občanskou účast