Kulturní divergence je proces, kterým se kultury v průběhu času stávají méně podobnými. Izolace, konflikty a adaptace oddělují skupiny. Jazyky se vyvíjejí odděleně. Zvyky se mění. Víra se rozchází. Dvě kultury, které si kdysi byly podobné, se stávají odlišnými. Příkladem jsou Amišové v Americe. Oddělili se od většinové společnosti a udrželi si odlišnou kulturu.

K divergenci dochází, když se komunikace zastaví. Skupina migruje do nového prostředí. Přizpůsobuje se místním podmínkám. Mění se jejich nástroje, jídlo a oblečení. Jejich jazyk osvojuje nová slova. Jejich náboženství se vyvíjí. V průběhu generací se rozdíly hromadí. Mateřská kultura a její odnož již nejsou stejné.

Příčiny kulturní divergence

• Geografická izolace.
• Politické oddělení.
• Náboženský rozkol.
• Jazykový vývoj.
• Adaptace na nové prostředí.

Kulturní divergence je opakem konvergence. Vytváří rozmanitost. Zachovává dědictví. Jazyk, který se rozchází, se stává novým jazykem. Latina se rozdělila na francouzštinu, španělštinu, italštinu a portugalštinu. Náboženství, které se rozchází, se stává novou denominací. Křesťanství se rozdělilo na katolicismus, pravoslaví a protestantismus. Divergence je přirozená. Stává se, když jsou skupiny odděleny. Je také nevyhnutelná. Žádná kultura nezůstává navždy stejná. Změna je neustálá. Otázkou je, zda změna lidi spojuje, nebo odděluje. Obojí se děje. Obojí je součástí lidské historie. Kulturní divergence je motorem rozmanitosti. Bez ní by byl svět monotónní. S ní je svět bohatý. Napětí mezi konvergencí a divergencí utváří globální krajinu.