Děti se svým rodičům podobají z nějakého důvodu. Dědičnost je přenos vlastností z jedné generace na druhou prostřednictvím genetické informace. DNA nese instrukce; meióza a oplodnění je promíchají a rekombinují.

Mendelovy experimenty s rostlinami hrachu odhalily samostatné jednotky dědičnosti, které se nezávisle segregují a třídí. Moderní genetika rozšířila tento pohled a zahrnuje vazbu genů, epistázu, epigenetické znaky a komplexní polygenní znaky. K dědičnému materiálu přispívají jak jaderné, tak mitochondriální genomy.

Pochopení dědičnosti vysvětluje rodinnou podobnost, předpovídá riziko recidivy genetických poruch a je základem selektivního šlechtění a evoluční teorie. Každý jedinec je jedinečnou kombinací rodičovských alel, přesto základní pravidla přenosu zůstávají neměnná.

• Předávání vlastností z rodičů na potomky
• Zprostředkováno geny a chromozomy
• Sleduje Mendelovy i nemendelovské vzorce
• Základy genetiky a evoluce