Teorie barev je soubor principů, které popisují, jak barvy interagují a jak ovlivňují vnímání. Zahrnuje barevný kruh, harmonická schémata, kontrast a psychologické asociace, které si lidé vytvářejí s různými odstíny. Umělci a designéři studují tyto myšlenky po staletí. Isaac Newton v 17. století zmapoval viditelné spektrum na kruh. Pozdější teoretici přidali koncepty jako doplňkové barvy, teplé a studené tóny a simultánní kontrast.

Designéři používají teorii barev k vytváření palet, které působí soudržně. Doplňkové barvy se na kruhu nacházejí proti sobě a vytvářejí vysoký kontrast. Analogické barvy se nacházejí vedle sebe a vytvářejí harmonii. Triádická schémata používají tři rovnoměrně rozmístěné barvy pro živou rovnováhu. Za hranicemi kruhu záleží na kontextu. Stejná červená může na jednom pozadí působit agresivně a na jiném hřejivě. Kultura také utváří význam. Bílá signalizuje čistotu na západní svatbě a smutek na čínském pohřbu.

Základní schémata

• Doplňkové: opačné barvy, vysoký kontrast.
• Analogické: sousední barvy, harmonické.
• Triáda: tři rovnoměrně rozmístěné barvy.
• Monochromatický: jeden odstín v mnoha hodnotách.

Teorie barev je spíše vodítkem, než souborem pravidel. I ty nejlepší palety často pravidla úmyslně porušují a designér přesně ví proč.