Inteligence je schopnost učit se ze zkušeností, řešit problémy a využívat znalosti k adaptaci na nové situace. Patří mezi nejvíce studované a nejvíce diskutované koncepty v psychologii.

Psychometrické přístupy zdůrazňují obecný faktor g, který ovlivňuje výkon v různých kognitivních úkolech, spolu se specifičtějšími schopnostmi. Teorie vícenásobné inteligence navrhují odlišné formy inteligence – lingvistickou, prostorovou, interpersonální a další – které se mohou měnit nezávisle. Kognitivní přístupy analyzují jednotlivé procesy uvažování, paměti a rychlosti. Emoční a praktická inteligence rozšiřují tento koncept nad rámec řešení akademických problémů.

Testy inteligence předpovídají vzdělávací a profesní výsledky s mírnou úspěšností, ale nezachycují všechny cenné lidské schopnosti. Skóre je ovlivněno geny, prostředím, kulturou a konstrukcí testů. Existují rozdíly mezi skupinami a zůstávají kontroverzní; variabilita v rámci skupiny je vždy větší než průměr mezi skupinami. Otázka, co inteligence „doopravdy je“, nadále vyvolává jak vědecký výzkum, tak veřejné debaty.

Ať už je definice jakákoli, schopnost učit se, uvažovat a přizpůsobovat se zůstává ústředním bodem toho, jak se jednotlivci orientují ve složitém světě.