Přílišná sebedůvěra je tendence být si jistější svými úsudky a schopnostmi, než je odůvodněno přesností. Lidé často vědí méně nebo podávají horší výkony, než si myslí.

Toto zkreslení se objevuje v odhadech znalostí, předpovědích budoucích událostí a hodnocení osobních dovedností. Studenti nadhodnocují, jak dobře si povedou u zkoušek; profesionálové nadhodnocují přesnost svých předpovědí. Kalibrační studie žádají lidi, aby vyjádřili svou sebedůvěru a poté ji porovnali se skutečnou správností; rozdíl je často velký. Přílišnou sebedůvěru živí dostupnost důvodů, které něčí názor podporují, nezohlednění alternativních možností a prostá touha považovat se za kompetentního.

Mírná sebedůvěra může být užitečná; extrémní přehnaná sebedůvěra vede ke špatnému plánování, nadměrnému riskování a odporu vůči nápravné zpětné vazbě. Techniky, které snižují zkreslení, zahrnují zvažování opaku, hledání vyvracejících důkazů a sledování přesnosti minulých předpovědí.

Cítit se jistě neznamená mít pravdu. Přílišná sebedůvěra je systematický rozdíl mezi těmito dvěma pojmy.