Zaostřování je nastavení objektivu tak, aby objekt vypadal ostře. Když se světelné paprsky z objektu sbíhají přesně na snímači, obraz je zaostřený. Když se sbíhají před nebo za snímačem, obraz je rozmazaný. Zaostření lze upravit ručně otáčením kroužku na objektivu nebo automaticky pomocí systému automatického ostření fotoaparátu. Obojí má své místo. Automatické ostření je ve většině situací rychlé a přesné. Manuální ostření je přesné a spolehlivé, když má automatické ostření potíže, například za slabého osvětlení nebo při fotografování přes sklo.

Zaostření není jen technické nastavení. Je to kreativní volba. Rozhodnutí, na co se zaostřit, určuje, na co se divák podívá jako první. V portrétu jsou oči obvykle bodem zaostření. V krajině hyperfokální vzdálenost udržuje vše od určitého bodu do nekonečna přijatelně ostré. V makrofotografii je zaostření kritické a hloubka ostrosti je velmi tenká. Zvýraznění obrysů zaostření, zvětšení zaostření a asistence zaostření jsou nástroje, které pomáhají uživatelům manuálního ostření. Zaostření je také sloveso. Zaostřit znamená nasměrovat pozornost a to je to, co fotograf dělá s objektivem.

Techniky zaostřování

• Automatické zaostřování. Fotoaparát automaticky nastaví objektiv.
• Manuální ostření. Fotograf nastavuje objektiv ručně.
• Zaostřování tlačítkem Zpět. Odděluje zaostřování od tlačítka spouště.
• Hyperfokální vzdálenost. Bod ostření, který maximalizuje hloubku ostrosti.

Zaostření není totéž co ostrost. Objektiv může být ostrý, ale rozostřený. Objektiv může být zaostřený, ale rozostřený. Obojí je důležité, ale jsou to různé věci.