Neřest je morální chyba nebo zlozvyk. Je opakem ctnosti. Aristoteles považoval neřest za charakterový rys, který vede ke špatnému jednání. Není to jen ojedinělý špatný čin. Je to dispozice, sklon jednat určitým způsobem. Zbabělost, chamtivost a krutost jsou neřesti. Získají se zvykem, stejně jako ctnosti. Aristoteles tvrdil, že ctnost je středem mezi dvěma extrémy a neřest je přebytek nebo nedostatek. Odvaha je středem mezi zbabělostí a bezohledností. Štědrost je středem mezi lakotou a rozmařilostí. Neřest není totéž co hřích, ačkoli se tyto dva pojmy překrývají. Hřích je teologický pojem. Neřest je etický pojem.

Filozofové klasifikovali neřesti různými způsoby. Sedm smrtelných hříchů – pýcha, chamtivost, chtíč, závist, obžerství, hněv a lenost – je křesťanský seznam. Buddhistická tradice identifikuje tři jedy: chamtivost, nenávist a klam. Moderní psychologie studuje neřesti jako charakterové vady nebo poruchy osobnosti. Neřest není jen individuální záležitostí. Sociální struktury mohou neřest podporovat. Kultura chamtivosti může plodit chamtivé lidi. Kultura násilí může plodit násilné lidi. Etika ctnosti se ptá, jak můžeme pěstovat dobrý charakter a vyhnout se neřesti. Je to otázka vzdělání, zvyku a sociálního prostředí.

Příklady neřestí

• Zbabělost. Přemíra strachu, nedostatek sebevědomí.
• Chamtivost. Přehnaná touha po bohatství.
• Krutost. Potěšení z působení bolesti.
• Lenost. Návyková lenost nebo zanedbávání povinností.

Neřest není totéž co slabost. Slabost je nedostatek síly. Neřest je trvalá náchylnost k jednání zla.