Albert Camus zahájil Mýtus o Sisyfovi tvrzením, které zní dramaticky, ale je míněno jasně: jediným vážným filozofickým problémem je sebevražda. Jeho otázkou bylo, zda má život cenu žít, když nemá žádný inherentní smysl. Vesmír mlčí. Stejně požadujeme smysl. Tato srážka mezi lidskou touhou a kosmickou lhostejností je absurdní.

Camus nedošel k závěru, že by se života mělo vzdát. Tvrdil opak. Podporoval revoltu, svobodu a vášeň. Hrdinou eseje je Sisyfos, odsouzený k tomu, aby navždy kutálel balvan do kopce. Ví, že tento úkol je marný. Neustále se snaží. Camus si ho představoval šťastného. Absurdnost nevyžaduje zoufalství; vyžaduje čelit nedostatku smyslu bez úniku do náboženství, ideologie nebo sebeklamu.

Klíčové myšlenky

• Absurdní pramení z propasti mezi naší potřebou smyslu a tichem světa.
• Revolt znamená s tím napětím žít, spíše než ho řešit.
• Svoboda vyplývá z opuštění falešných nadějí.
• Vášeň znamená přijmout přítomnou zkušenost.

Absurdismus není nihilismus. Nihilismus říká, že smysl neexistuje. Absurdismus říká, že smysl chceme, nemůžeme ho najít a stejně musíme žít.