Hustota mořské vody je hmotnost obsažená v jednotce objemu a je řízena především teplotou a slaností, s menším vlivem tlaku. Studená, slaná voda má větší hustotu než teplá, sladká voda. I malé rozdíly v hustotě, řádově desetin kilogramu na metr krychlový, stačí k tomu, aby poháněly rozsáhlou cirkulaci oceánu.

Oceánografové vypočítávají hustotu z přesných měření teploty, slanosti a tlaku pomocí mezinárodně uznávaných stavových rovnic. Přirozeným rámcem pro pochopení pohybu a míchání vodních mas jsou spíše plochy hustoty než plochy hloubky. Vertikální stratifikace hustoty určuje, jak snadno může být vodní sloupec promícháván větrem nebo vnitřními vlnami.

V polárních oblastech ochlazování a tvorba ledu zvyšují hustotu vody, dokud voda neklesne. V subtropech odpařování zvyšuje slanost a hustotu na povrchu. Tyto regionální modifikace hustoty v konečném důsledku pohánějí globální termohalinní cirkulaci. Přesné stanovení hustoty je proto klíčové jak pro pozorovací, tak pro modelovací studie oceánu.

Rozdíl v hustotě pouhé jedné tisíciny může oddělit odlišné vodní masy, které zůstávají odlišné po celá desetiletí.