Kódování je proces převodu příchozích informací do formy, kterou si paměťový systém může uložit. Bez kódování není co později načíst.

Informace lze kódovat mnoha způsoby. Vizuální kódování zachycuje obrazy; akustické kódování zachycuje zvuk; sémantické kódování zachycuje význam. Hlubší a propracovanější kódování – propojování nového materiálu se stávajícími znalostmi, vytváření mentálních obrazů nebo generování příkladů – vytváří trvalejší stopy než povrchní zpracování povrchových prvků. Pozornost je strážcem brány: informace, které nejsou ponechány bez povšimnutí, jsou zřídkakdy kódovány s dostatečnou silou, aby přežily.

Kódování není jednorázová událost. Po počáteční registraci následuje konsolidace, během níž je stopa stabilizována a integrována se stávajícími sítěmi, často během spánku. Rušení, stres a roztříštěná pozornost mohou kódování narušit, i když se daná osoba zamýšlí učit. Techniky, jako je procvičování v rozestupech, procvičování vyhledávání a podrobné dotazování, zlepšují kvalitu kódování, a tím i pozdější vybavování si.

Selhání paměti jsou často selhání kódování. Informace nebyly od začátku nikdy pevně zapsány.