Zvuky otevřeného hlasového traktu tvoří jádro většiny slabik. Samohláska je hláska řeči vydávaná bez výrazné překážky proudění vzduchu, formovaná výškou jazyka, zasazením jazyka dozadu a zaoblením rtů.

Inventáře samohlásek sahají od malých souborů až po velké systémy s interakcemi délky, nazalizace nebo tónů. Akustická analýza se zaměřuje na formantové frekvence, které odpovídají kvalitě samohlásek. Jazyky se liší v tom, kolik samohláskových kontrastů si zachovávají.

Redukce samohlásek v nepřízvučných slabikách formuje rytmus v jazycích, jako je angličtina. Výuka výslovnosti často začíná tabulkami samohlásek. Historické změny zvuku se často zaměřují na samohlásky, což v průběhu času vede k velkým posunům v lexikální formě.

• Zvuk řeči s otevřeným prouděním vzduchu
• Popsáno výškou, opěradlem a zaoblením
• Obvykle tvoří jádro slabiky
• Velikost inventáře se liší v závislosti na jazyce