Tam, kde strmý horský potok dosáhne rovnějšího terénu, jeho voda zpomalí a uvolní svůj tok. Aluviální vějíř je výsledný vějířovitý nános písku, štěrku a balvanů, který se šíří od ústí kaňonu. Hrubší materiál se usazuje nejprve poblíž vrcholu; jemnější sediment se šíří dále.

Vějíře jsou běžné v suchých a polosuchých oblastech, kde bleskové povodně nesou těžké zatížení sedimenty. Postupem času po sobě jdoucí nánosy vytvářejí mírně svažitý kužel. Kanály na povrchu vějíře se často posouvají a vytvářejí pletený vzor. Ve vlhčím podnebí může vegetace stabilizovat starší povrchy.

Inženýři bedlivě sledují aluviální vějíře, protože toky sedimentů a náhlé záplavy mohou ohrozit silnice a sídla na nich postavená. Geologové čtou vnitřní vrstvení, aby rekonstruovali rozsah minulých povodní a klimatické změny. Samotná forma zůstává jasným znakem přechodu od uzavřeného toku k neomezené depozici.

• Vějířovitý sediment v ústí kaňonu
• Vzniká, když proud ztrácí rychlost
• Běžné v suchých horských oblastech
• Nebezpečné pro stavbu kvůli proudům suti