Uhlíková daň stanoví cenu za emise skleníkových plynů. Vlády vybírají poplatek za každou tunu uvolněného CO2. Fosilní paliva se stávají dražšími v poměru k množství uhlíku, které obsahují. Uhlí je postiženo nejvíce. Z fosilních paliv je nejméně postižen zemní plyn. Obnovitelné zdroje energie nenesou žádné přímé náklady.

Logika je jednoduchá. Zvyšte cenu znečištění a lidé znečišťují méně. Izolují domy, přecházejí na elektromobily nebo volí čistší energii. Firmy investují do efektivity. Příjmy lze použít různými způsoby: ke snížení jiných daní, financování čisté energie nebo zasílání slev domácnostem.

Země se vydaly různými cestami. Švédsko zavedlo uhlíkovou daň v roce 1991 a nyní účtuje přes 100 dolarů za tunu. Kanada má federální cenu uhlíku se slevami. EU používá systém obchodování s emisemi, nikoli čistou daň. Austrálie schválila cenu uhlíku v roce 2012 a o dva roky později ji zrušila uprostřed politické reakce. Tato politika funguje. Politika je tvrdá.

Klíčové otázky

• Jaká je cena za tunu
• Co je zahrnuto v ceně
• Jak se používají příjmy
• Úpravy hranic pro obchod
• Dopad na domácnosti a slevy