Ne každý vydělaný dolar se utratí. Po spotřebě zbudou úspory. Mohou ležet na bankovním účtu, jít do penzijního fondu, nakupovat akcie nebo dluhopisy nebo být schované pod matraci. Ekonomům na úsporách záleží, protože financují investice. Země, která hodně spoří, může stavět továrny, silnice a školy, aniž by si musela půjčovat ze zahraničí. Země, která málo spoří, se musí spoléhat na zahraniční kapitál, který může být náhle stažen.

Domácnosti spoří z mnoha důvodů. Důchod je největší. Fond na horší časy kryje nouzové situace. Záloha na dům vyžaduje roky odkládání peněz stranou. Někteří lidé spoří ze zvyku nebo opatrnosti. Jiní utratí každou výplatu a půjčí si, když potřebují víc. Míra osobních úspor ve Spojených státech se před pandemií pohybovala kolem 5 procent, poté během lockdownů vyskočila na více než 30 procent a nakonec znovu klesla.

Úspory mohou být příliš vysoké. Pokud všichni spoří a nikdo neutrácí, poptávka se zhroutí a ekonomika se zastaví. Tento paradox šetrnosti, jak jej nazval Keynes, je důvodem, proč vlády někdy podporují utrácení během recesí. Z dlouhodobého hlediska jsou však úspory nezbytné. Bez nich není kapitál k investování a bez investic není růst.

Úsporná vozidla

• Bankovní spořicí účty
• Důchodové účty
• Akcie a dluhopisy
• Nemovitost
• Hotovostní zůstatky