Ověřování dat před vstupem do systému kontroluje, zda data splňují definovaná pravidla. Je e-mailová adresa správně naformátována? Je věk v věrohodném rozsahu? Je vyplněno povinné pole? Je PSČ platné pro danou zemi? Ověřování zachycuje chyby v místě vstupu, což je nejlevnější místo pro jejich opravu. Ověřovací pravidlo, které odmítne chybně formátované telefonní číslo, ušetří pozdější volání zákaznickému servisu.

Ověřovací pravidla se dodávají v několika podobách. Kontroly typu potvrzují, že hodnota je správného datového typu. Kontroly rozsahu potvrzují, že spadá do přijatelných mezí. Kontroly formátu potvrzují, že odpovídá vzoru, jako je e-mail nebo datum. Referenční kontroly potvrzují, že odkazuje na existující záznam. Kontroly napříč poli potvrzují, že související pole jsou konzistentní, například dodací adresa odpovídá fakturační zemi. Každé pravidlo zachycuje jinou třídu chyb. Výzvou je vyvážit přísnost s použitelností. Příliš přísná pravidla odmítají platná data. Příliš volná pravidla propouštějí chyby. Formulář, který odmítá apostrofy ve jménech, selhává u skutečných zákazníků. Formulář, který přijímá libovolný řetězec jako datum, ukládá odpad. Ověření by mělo také poskytovat jasnou zpětnou vazbu. Chybová zpráva „neplatný vstup“ nikomu nepomůže. Zpráva „datum musí být ve formátu RRRR-MM-DD“ uživateli přesně sdělí, co má opravit.

Typy ověřovacích pravidel

• Typ — správný datový typ
• Rozsah – v rámci minimálních a maximálních mezí
• Formát – odpovídá požadovanému vzoru
• Referenční – odkazuje na existující záznam
• Napříč obory – konzistentní s příbuznými obory
• Povinné – ne prázdné ani null

Validace je brána. Zastaví špatná data dříve, než se rozšíří. Brána musí být dostatečně přísná, aby zachytila ​​chyby, a dostatečně flexibilní, aby přijala platná data.