Svařování spojuje kovové díly jejich zahřátím na bod tavení. Díly se spojí, často s přídavným materiálem. Výsledkem je trvalý spoj, který je stejně pevný jako základní kov. Svařování se používá v ocelových konstrukcích, potrubích, lodích a automobilech. Je to zkušené řemeslo. Svářeč musí rozumět kovu, procesu a spoji. Musí ovládat teplotu, rychlost a úhel. Dobrý svar je hladký, pevný a bez vad. Špatný svar může selhat a způsobit smrt.

Svařování se provádí několika způsoby. Svařování obalenou elektrodou neboli svařování v ochranné atmosféře kovu je nejstarší a nejuniverzálnější. Svařování MIG neboli svařování v ochranné atmosféře kovu je rychlé a snadné. Svařování TIG neboli svařování wolframovou elektrodou v ochranné atmosféře kovu je přesné a čisté a používá se pro tenké materiály a hliník. Svařování plněnou elektrodou se používá venku a na silné materiály. Každý proces má své vlastní vybavení, elektrody a ochranný plyn. Volba závisí na kovu, poloze a požadované kvalitě.

Svařování je nebezpečné. Oblouk produkuje intenzivní ultrafialové světlo, které může popálit oči a kůži. Svářeč musí nosit helmu s tmavým zorníkem, rukavice a koženou bundu. Výpary mohou být toxické. Práce musí být větrána. Jiskry mohou způsobit požár. Prostor musí být vyčištěn. Svářeč musí mít certifikaci pro konstrukční práce. Svar musí být zkontrolován vizuálně, ultrazvukem nebo rentgenem. Svar je spojení. Je to také odpovědnost. Svářeč podepisuje svou práci svarem. Musí držet.