Hmota ohýbá světlo. To je předpověď Einsteinovy ​​obecné relativity a byla mnohokrát potvrzena. Když se mezi vzdáleným zdrojem a pozorovatelem nachází masivní objekt, jako je galaxie nebo hvězdokupa, jeho gravitace ohýbá světlo ze zdroje. Výsledkem je zvětšený, zkreslený nebo vícenásobný obraz zdroje. To je gravitační čočkování.

Existují tři typy. Silná čočka vytváří zřetelné oblouky, prstence a vícenásobné obrazy. Stává se to, když je zarovnání téměř dokonalé a hmotnost je velká. Slabá čočka vytváří jemné zkreslení tvarů galaxií v pozadí. Používá se k mapování temné hmoty. Mikročočka vytváří krátké zjasnění hvězdy, když před ní projde kompaktní objekt. Používá se k hledání exoplanet a černých děr.

Čočkování je nástroj, ne jen kuriozita. Umožňuje astronomům vidět galaxie, které by jinak byly příliš slabé. Mapuje rozložení temné hmoty. Měří Hubbleovu konstantu. Dokonce testuje obecnou relativitu v extrémních podmínkách.

První čočkovitý kvasar byl objeven v roce 1979. Od té doby byly nalezeny tisíce čoček. Vesmírný dalekohled Jamese Webba objevuje další, včetně některých z nejstarších galaxií ve vesmíru.