Integrovaná ochrana proti škůdcům, obvykle zkráceně IPM, je spíše rámcem pro rozhodování než jediným produktem. Cílem je kombinovat několik nástrojů a postřikovat pouze tehdy, když to čísla odůvodňují.

Integrovaná ochrana proti škodám (IPM) vznikla z frustrace z běžícího pásma pesticidů v 50. a 60. letech 20. století. Hmyz si vypěstoval rezistenci, po vyhubení užitečných rostlin se objevili sekundární škůdci a náklady neustále rostly. Entomologové na univerzitách v Kalifornii a jinde se bránili systémem postaveným na monitorování a prahových hodnotách. FAO později přijala IPM jako svou politiku, zejména pro bavlnu a rýži v Asii.

Základní sada nástrojů

• Průzkum a pasti pro počítání škůdců před zahájením akce
• Kulturní kontroly: střídání plodin, rezistentní odrůdy, hygiena
• Biologické kontroly: predátoři, parazitoidi, patogeni
• Chemická kontrola jako poslední možnost, zvolená pro nízký dopad

Pokud se IPM provede dobře, sníží se náklady na postřiky a udrží se na poli přirozené nepřátele. Pokud se provede špatně, stane se z něj jen nálepka bez jakéhokoli monitorování. Rozdíl je v tom, zda někdo skutečně chodí po řádcích s poznámkovým blokem.