Bracketing znamená pořízení několika expozic stejné scény v různých nastaveních. Nejběžnější formou je expoziční bracketing: jeden snímek s naměřenou expozicí, jeden světlejší, jeden tmavší. Cílem je zajistit, aby byl alespoň jeden snímek správně exponován, nebo je později sloučit do HDR snímku. Bracketing je pojistka. Je to také kreativní nástroj.

Filmoví fotografové používali bracketing, protože výsledek nemohli vidět, dokud nebyl film vyvolán. Digitální fotografové jej používají pro expozici méně často, protože histogram ukazuje výsledek okamžitě. Bracketing však zůstává užitečný pro HDR, pro scény s extrémním dynamickým rozsahem a pro kritickou práci, kde je nemožné opakované snímání. Některé fotoaparáty proces automatizují a pořídí tři, pět nebo sedm snímků v rychlém sledu. Jiné vyžadují ruční nastavení. Bracketing se může vztahovat i na ostření, vyvážení bílé nebo výkon blesku. Focus bracketing zachycuje sérii snímků s různými zaostřovacími vzdálenostmi, které se později spojí pro makrofotografii s rozšířenou hloubkou ostrosti.

Typy bracketingu

• Expozice. Změna rychlosti závěrky nebo clony.
• Focus. Změna zaostřovací vzdálenosti pro skládání snímků.
• Vyvážení bílé. Různá teplota barev.
• Blesk. Různý výkon blesku pro různé poměry osvětlení.

Bracketing nenahrazuje pochopení expozice. Je to způsob, jak zvládat nejistotu, když je scéna obtížná.